Depeche Mode: Playing The Angel

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

Životní styl - Hudba

       Návrat Depeche Mode zpět ke kořenům, okořeněný prvním autorským počinem Davida Gahana v rámci skupiny. Po drobné odchylce v podobě předchozího alba Exciter, jako by na nás dýchla ozvěna zlaté éry Depeche Mode.

       Kult jménem Depeche Mode se zrodil před neuvěřitelnými pětadvaceti lety. Tehdy však mohli mladíčkové z britského Basildonu v Essexu jen těžko tušit, jak zásadně a na jak dlouho ovlivní nejen hudební styl. Stali se vzorem pro další skupiny, vznikající především v devadesátých letech. O jejich kvalitě a žádanosti svědčí i fakt, že po předchozí tvorbě Depeche Mode často sahají i mladší autoři, aby s remixy skladeb proráželi na vrchol hitparád (z těch nejznámějších například Linkin Park, Rammstein, Marilyn Manson).

       Po mírné změně, představované předešlým albem Exciter, se skupina vrací zpět ke svým kořenům (opět převažují analogové synthetizátory, vyluzující industriální tóny stejně jako v dřívější tvorbě). Čekání během čtyřleté pauzy jsme si mohli ukrátit sólovými projekty jednotlivých členů, které sice byly velmi kvalitní, ale všichni víme, že Depeche Mode zní nejlépe jedině pěkně pohromadě.

       První branou do potemnělé říše alba Playing The Angel jé úvodní série songů A Pain That I'm Used To, John The Revelator a Suffer Well. Ale to je jen na zahřátí a především na to, abychom se naladili na správnou depešáckou frekvenci a připravili se na vychutnání následujících skladeb The Sinner In Me a Precious, které osobně považuji za nejlepší část alba. Po pomalejší melodii, při které téměř tuhne krev v žilách, následuje uklidňující a (opravdu jen mírně) optimističtější Precious. Nástroje zde dávají prostor Dejvovu čistému hlasu, který úžasně vyniká mezi jejich tóny.

       Z dalších skladeb stojících za zmínku jmenuji například I Want It All a Nothing's Impossible, které jsou spolu s již zmíněným Suffer Well jakýmsi unikátem v tvorbě Depeche Mode, neboť se zde autorského pera chopil namísto Martina sám Dave, aby potvrdil, že stejně jako na sólovém projektu Paper Monsters dovede ukázat dostatek kreativity. A povedlo se.

       Slabším článkem z celého alba je song Damaged People, oproti ostatním příliš nevyniká, ale podobně jako zbytek připomíná tvorbu let minulých, až by se člověku zdálo, že se autoři pokouší o určitou rekapitulaci.

       Na závěr přichází The Darkest Star. Zdlouhavá, pomalá melodie, místy s tóny, při kterých doslova běhá mráz po zádech.

       Otázkou zůstává, pro jakého posluchače je album vhodné. Pokud patříte k příznivcům temnějších melodií, není co řešit, Playing The Angel je pro vás tím pravým. Pro ty ostatní, „normální“ lidi, bude album možná jen zajímavou exkurzí do dob největší slávy Depeche Mode. Tak či tak zde naleznete pár songů, které si prorazí cestu k vašim srdcím. Asi nejlépe depešáckou tvorbu vystihl módní návrhář Johan Lindeberg slovy „Vždy jsem měl rád tu temnou stránku Depeche Mode, v které je však stále mnoho světla a naděje.“