Coldplay: X&Y

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

Životní styl - Hudba

      Rok se sešel s rokem a vynikající britská skupina Coldplay vydává své třetí, mezi fanoušky dlouho očekávané album.

      CD s tajemným názvem X&Y a ještě tajemnějším obalem (název alba je zde zakódován na obalu v podobě barevných symbolů pomocí dávno nepoužívaného Baudotova kódu) svým stylem jen málo odbočuje od debutového Parachutes (2000) a naprosto excelentního A Rush of Blood to the Head (2002), díky kterému čtyři britští mladíci dobyli svět.

      Hned na začátku navodí příjemnou atmosféru skladba Square One. Jakoby autoři tímto rytmickým songem chtěli navodit tempo, kterým se bude celé album následující hodinu ubírat. Navazuje skladba What If – text plný pochyb, zprvu doprovázený jen klavírem. V průběhu se přidávají další nástroje a melodie graduje.

      Bez písně White Shadows by album postrádalo mnohé, prakticky jde o ztělesnění tří hlavních atributů celého alba, snoubí se zde dynamika, melodie a procítěnost v kouzelném lektvaru, který musí zákonitě každému zamotat hlavu. Stejně tak působí i následující skladby Fix You a Talk.

      Následující song X&Y jako by měl narkotické účinky. Úžasná kolísavá melodie spolu s posmutnělým textem posluchače pomaličku ukolébá. Píseň Speed of Sound toho z předchozího alba podědila asi nejvíce, je to takový povedený sourozenec veleúspěšné rádiovky Clocks.

      A Message je zprávou a poselstvím pro všechny zamilované a jednoduše dalším songem přinášejícím pohodovou atmosféru. Oproti tomu Low toho přináší o poznání méně, ale nedá se říct, že by nedržel úroveň celého alba. Podobně jsou na tom i The Hardest Part a Swallowed In The Sea (tomuto songu dávám každopádně velkou šanci prosadit se na tanečních parketech, neboť kombinace objímajících se párů a této příjemné melodie určitě není nereálná).

      V závěru se dostává ke slovu skladba Twisted Logic. Zde je už ale patrné, že chlapcům z Coldplay docházel dech, takže by možná mělo logiku, kdyby tato skladba byla vynechána. Neslaná, nemastná, celkově nic neříkající píseň, toť můj názor.

      A na konec ještě bonusovka Til Kingdom Come – velice milé rozloučení, které sice k předchozím songům příliš nezapadá, ale rozhodně mile překvapí.

      A co albu vytknout? Dost možná se autoři mohli pokusit více odlišit od předchozí tvorby, ale na druhou stranu, proč znovu nevsadit na dobrou kartu? Ačkoliv by někdo album zařadil mezi standardní popovou produkci, zajisté se jedná o další nadprůměrný počin na hudební scéně.