Profil: Daniel Landa a jak to s ním je

Hodnocení uživatelů: / 7
NejhoršíNejlepší 

Životní styl - Hudba

      Jméno Daniela Landy se poslední dobou stále častěji vyskytuje v internetových diskusích, kde se okolo této osobnosti českého showbyznysu rozpoutávají velmi ostré slovní pře. Na jedné straně fanoušci, na straně druhé zarytí odpůrci, všichni s více či méně silnými argumenty. Jak to s ním tedy ve skutečnosti je?

       Pro základní obrázek o osobě Daniela Landy postačí pár faktů z životopisu. Narodil se 4.11.1968 v Praze, vystudoval hudebně dramatický obor na konzervatoři, je ženatý, má dvě děti. Z dob jeho hereckého působení stojí za zmínku filmy Copak je to za vojáka nebo Černí baroni, případně pozdější Kvaska. Je autorem muzikálů Krysař, Rockquiem a Tajemství. V současnosti se s jeho tvorbou můžete setkat brněnském Mahenově divadle prostřednictvím hry Tajemství Zlatého draka, kde hraje postavu Merkuria. Je známo, že Daniel Landa vynikal a stále působí i ve zcela jiných oborech – od autokrosu přešel k závodům tahačů a v současné době se věnuje mimo jiné rallye. Působí aktivně také na poli bezpečnosti silničního provozu jako spoluzakladatel nadace Malina, jejímž cílem je předcházet krizovým situacím na silnicích.

      Pokud přejdeme k Danově hudební tvorbě, narazíme na první bod, který nahrává jeho odpůrcům. Ještě před rokem 1989 vzniká kontroverzní skupina Orlík, v jejíž textech se členové hlásí k myšlenkám hnutí skinheads. To by se snad dalo připsat k jisté mladické nerozvážnosti, vždyť v roce 1987, kdy kapela vznikla, nebylo Danovi ještě ani 20 let. Jak méně zasvěcení fanoušci, tak odpůrci by si mohli pro lepší názor alespoň přečíst texty skladeb na dvou albech Orlíku, Oi! a Demise. Nedá se říct, že by vše, co za éry Orlíku vzešlo, bylo odsouzeníhodné. Je zde patrná snaha o podporu národního uvědomění, vyjádření odporu vůči drogám či komunistickému režimu.

      Na počátku devadesátých let Daniel Landa Orlík opouští a vydává se na sólovou dráhu. Od té doby až doposud už v umírněnější formě vyjadřuje své postoje a myšlenky především skrz hudbu. Zdá se, že až donedávné doby se jedná jen o řadového zpěváka. Zlom přichází v roce 2004 – Dan pořádá vystoupení Večer s písní Karla Kryla, téhož roku vystoupá v anketě Zlatý slavík na druhé místo, vydává další album. Daniel Landa je slyšet z rádií, stává se známějším a popularita přináší vlnu kritiky.

      Odpůrci okamžitě vytahují na scénu působení v Orlíku. Zajímavou otázkou zůstává, proč se taková nenávist, jaká je patrná nejen z projevů v již zmiňovaných diskusích, objevuje právě v tuto chvíli, v okamžik Danovy největší slávy. Kdo ví, třeba jde jen o typickou českou závist, kterou Dan tolikrát kritizoval i ve svých textech.

      Každopádně si Daniel Landa příliš nenahrál nešťastně zvoleným jménem řádu, který založil roku 2004 společně s policistou Jiřím Komorousem. Název Ordo Lumen Templi není nepodobný s nacistickým řádem Ordo Novi Templi. V současnosti však již Daniel Landa členem řádu není.

      Je těžké rozhodnout, jak to vlastně tento český zpěvák myslí a jaký je jeho postoj. Je na každém, aby si udělal vlastní názor. I kdyby bylo konání Daniela Landy jakékoliv, vždy jednal v mezích zákona. A pokud jeho hudba někomu vyloženě vadí nebo jej uráží, ať ji jednoduše neposlouchá.